THE GRAND BUDAPEST HOTEL

THE GRAND BUDAPEST HOTEL (Grandhotel Budapešť) – Značně odleželé a značně zaujaté review

The-Grand-Budapest-Hotel-1Kapitola první – FANTASTICKÝ PAN ANDERSON
Wes Anderson patří mezi 10 mých nejoblíbenějších režisérů. Je to umělec, postmodernista, jaký zde doposud nebyl. V současné době, kdy už originalita téměř neexistuje, jsou jeho filmy osobité, originální a styl snadno rozpoznatelný. Jeho dílo jsem si zamiloval po zhlédnutí filmu LIFE AQUATIC WITH STEVE ZISSOU (Život pod vodou se Stevem Zissou), ve kterém se Bill Murray v hlavní roli oceánografa vydává s posádkou své výzkumné lodi a „možná synem“ na hon za žralokem (nebo co to vlastně je), jež ho připravil o kamaráda a kolegu. Life Aquatic je parodií (především podobný styl natáčení podmořských dokumentů) a současně poctou skutečnému oceánografovi Jacques-Yves Cousteauovi. S Cousteauovým odkazem je nakládáno s úctou, film mu vzdává hold a je patrná láska k jeho dílu. Life Aquatic je nabitý originálním absurdním humorem, při kterém se sice nepopadáte smíchy za břicho, ale po celou dobu máte na tváři blažený úsměv. Wes došel dokonce až tak daleko, že jednu scénu nechal z filmu vystřihnut, protože byla opravdu třeskutě vtipná a narušovala tím celkový charakter filmu. Proto můžeme výstup, ve kterém hořící Klaus Daimler (Willem Dafoe) vybíhá z opuštěného hotelu při záchraně kapitána Heneseeho (Jeff Goldblum), vidět pouze v bonusových materiálech na DVD. Film mě svou odlišností od všeho, co jsem doposud viděl a svou příjemnou náladou zaujal natolik, že jsem zpětně zhlédl předešlou Andersonovu tvorbu včetně jeho mimofilmového reklamního díla, zcela jí propadl a těšil se na každý jeho další film jako malý kluk.
Charakteristickým pro jeho tvorbu je už zmíněný humor určený pro ty vnímavější, kterým stačí pouze naznačit a mají pochopení pro značnou dávku absurdna. Dalším společným znakem je celková nálada filmu. Filmy pojednávají odlehčeně o vážných věcech, jako jsou nefunkční rodinné vztahy, smrt blízké osoby a podobně. Ve většině filmů někdo zemře a převážně to bývá jedna z hlavních postav. Celkové vyznění filmu je ale VŽDY optimistické, protože tak to prostě v životě chodí a i přes všechny špatné věci, které na své postavy Wes přichystal, život pokračuje dál a je krásný. Dalo by se říct, že si Wes vytvořil žánr „dramedie“. Dalším společným rysem jsou jakési mikrosvěty, které jsou značně izolované od okolního světa, fungují v nich vlastní zákony a žijí si svůj vlastní, bizarní život, ať už se jedná o rodinné sídlo, loď, vlak či školu. Tyto světy jsou obývány nevelkými komunitami, ve kterých se všichni dobře znají (Darjeeling Limited, Life Aquatic, Rushmore), někdy se jedná i o skutečné rodiny (Royal Tenenbaums, Fantastic Mr. Fox). Co se postav týče, je jich velké množství a každá, i ta nejmenší, má své místo a je nevypustitelná. Každou z nich si lze snadno zamilovat i přesto, že mají své nešvary a vrtochy. Kdybych chtěl být nějakou filmovou postavou, tak kteroukoli z Wesových filmů. Tedy až doteď. Tyto postavy jsou hrány, až na drobné změny, stálým hereckým obsazením (Bill Murray, Jason Schwartzman, Owen Wilson, Adrien Brody, Anjelica Huston, Willem Dafoe, ad.), které tvoří kolem Wese podobnou rodinnou komunitu, jakou známe z jeho filmů. Další charakteristikou jsou detaily. Wesovy filmy můžete vidět stále dokola a vždy v nich najdete něco nového. Můžu je vidět kolikrát chci a stále stejně mě baví se nad těmi křehkými citlivými díly pousmívat. Tedy až doteď. Tolik k mému vztahu k režisérovi a proč je tedy review neobjektivní.

THE GRAND BUDAPEST HOTEL filmKapitola druhá – GRAND BUDAPEST HOTEL (GBH)
Wes nám tentokrát přináší příběh správce prvotřídního hotelu a miláčka postarších žen M. Gustava (vynikající Ralph Fiennes). Jednou z jeho milenek je i majitelka hotelu, která po své smrti odkáže M. Gustavovi vzácný obraz. To se ale nelíbí pozůstalým rodinným příslušníkům. M.Gustave a jeho věrný Lobby Boy (chlapec pro všechno) se rozhodnou vzít si, co mu právem náleží a obraz si bez vědomí rodiny odnesou. Příběh se odehrává někdy mezi dvěmi světovými válkami ve fiktivním státě Zubrowka evokující republiku někde v Karpatech. Fiennesova postava je Andersonovsky klasická, přehnaně sebevědomá, domýšlivá, legrační a kouzelná.

The-Grand-Budapest-Hotel-3Kapitola třetí – ZMĚNY
Přestože se jedná už o sedmý Wesův film a slavní herci mu jdou na ruku, protože vědí, že se účastní něčeho výjimečného, širší veřejností nebyl doposud umělecky oceněn. Zřejmě se rozhodl toto nedocenění změnit. Filmem Grand Budapest Hotel si odbývá hned několik premiér:
1 – Poprvé se v jeho filmu vyskytují postavy, které nejsou vůbec milé a slabší povahy by před jejich děsivostí zalezly pod stůl (Dmitri – Adrien Brody a Jopling – Willem Dafoe). To se projeví na celkové náladě filmu. Uvolněná pohodová atmosféra, která byla dříve samozřejmostí, je pryč.
2 – Změna žánru poplatná širšímu publiku, aby to vypadalo, že se ve filmu skutečně něco děje. Mezilidské vztahy řešené v předchozích filmech (byť někdy s dobrodružným nádechem) nebyly pro středoproudého diváka dostatečně atraktivní. K pohodové atmosféře samozřejmě nepřispívá ani tato změna na jakýsi detektivní komediální thriller. Přidává filmu na tempu, a ten se celý odehrává ve spěchu.
3 – Dost velký problém jsem měl tentokrát i s vtipy a gagy. Ty mi přijdou také přizpůsobené tak, aby je pochopilo co nejvíc lidí. Co stačilo v předchozích filmech jen naznačit a nedoříct je v GBH dotaženo do úplného konce. Někdy se jedná až o vysvětlování předchozích gagů ve stylu „teď jste se vlastně dívali na vtipnou scénu, takže se smějte“. Viz. scéna, ve které se jeden z prchajících vězňů utká s četníky a padne jak on, tak všichni četníci. M. Gustave pak ještě zbytečně poznamená: „Tak to vypadá na remízu“. Nebo scéna: „On mi vyhodil kočku z okna?“. Tato poznámka by také dřív nebyla nutná, protože všímavý člověk to vidí sám a není třeba ho upozorňovat. Některé fórky mi připadaly až prvoplánové a na hranici trapnosti (odsekávání železných mříží miniaturním nářadím atd.).
4 – Formální stránka filmu. Absurdní jednání postav se tentokrát spíše přeneslo na jejich pohyb. Všichni chodí jakoby v přesné baletní choreografii, která je úplně odtržená od reality. Po čase to na mě začalo působit velmi rušivě. Stejně tak celé vizuální zpracování filmu, které je i na Andersona barevně přebujelé a v rádoby retro růžovém nádechu. Přijde mi, že chtěl zúročit vizuál, který vytvořil pro reklamy na Prada Candy. V krátkometrážní reklamě na parfém je to pasující. V celovečerním filmu pro mě ne. Celkově jakoby se Anderson nechal unést formální stránkou svého filmu a pod tím vším pozlátkem se nachází překvapivě prázdný a chladný obsah. Závěrečné vyjádření stesku po civilizovanějších dobách to nezachrání.
5 – Absence mikrosvěta. Překvapivě. Jelikož už z názvu by se dalo čekat, že se příběh bude odehrávat v hotelu, což by bylo typické. Není tomu tak a hotel hraje ve filmu jen nepatrnou roli. Příběh je roztahán po celém státě Zubrowka, který se už za mikrosvět považovat nedá.

The-Grand-Budapest-Hotel-4Kaptiola čtvrtá – ZHODNOCENÍ
Z toho, co činilo Wesovo dílo typickým, tak zbyl jen pouhý stín. Nejvíc mě ale zamrzela ona změna nálady filmu. Je to první Wesův film, který je v celkovém vyznění smutný. Čekal jsem až na druhé zhlédnutí, jestli nezměním názor. Nezměním. Napodruhé se ale dostavilo něco, co jsem vůbec nečekal a v co jsem doufal, že se nikdy nestane. Wesův film mě nudil. Jeho filmy jsou pro mě svým optimismem a pohodou nekonečným zdrojem zábavy. Tedy až do teď. Při GBH jsem se několikrát díval na hodiny, kolik ještě zbývá času do konce.
On to není špatný film, to by Wes zřejmě natočit nedokázal. Očekávám od něj ale zkrátka něco úplně jiného. To, proč jsem si jeho tvorbu zamiloval, v GBH chybí a jsou zde přítomny aspekty, kvůli kterým bych si jeho tvorbu asi neoblíbil. Přičítám to tomu, že chtěl být konečně více doceněn. To se povedlo a film slaví u nás i v US kinech úspěch. Přeju mu to, protože si to zaslouží, ale už se těším na odevšud přicházející vzdechy obdivu, jak je ten Wes úžasný režisér a umělec od lidí, kteří do teď o jeho existenci neměli ani potuchy. Váš názor na film bude tedy asi záležet na tom, jaký máte vztah k Wesově předchozí tvorbě. A jelikož pro většinu lidí bude GHB filmem prvním, pravděpodobně se jim bude líbit, protože v porovnání se současnou kinematografií je to stále úplně něco jiného a Wesovo hračičkářství je stále patrné, jen dostalo přístupnější podobu. Bude to zřejmě doposud nejúspěšnější film Wesovy kariéry, čemuž odpovídá i hodnocení na filmových databázích. Je mi to moc líto, ale u mě tentokrát Wes Anderson nepochodil.
-SMU-

    Příspěvek byl publikován v rubrice Review a jeho autorem je Mirek Jasek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.