PRŮVODCE KONCEM SVĚTA

theroadJiž dříve jsem psal o nadějně vyhlížejícím australském postapokalyptickém filmu THE ROVER režiséra Davida Michôda. Film vypráví o samotáři Ericovi, kterému gang ukradne jeho poslední majetek. Auto. Během krádeže nechají lupiči ležet na zemi Reye, bratra velitele gangu. Toho Eric využije, aby získal zpět to, co je jeho. V hlavní roli uvidíme Guye Pearce a Roberta Pattinsona, který se poslední dobou snaží, co to jde, aby ze sebe smyl stín pseudoupířích pohádek pro nezletilá děvčátka a má mé velké sympatie. The Rover v současné době běží v amerických kinech a sklízí tam značný úspěch. Quentin Tarantino ho dokonce označil za mistrovské dílo a nejlepší postapo od dob Šíleného Maxe. To slyším velmi rád, méně nadšen jsem z toho, že na českou kinodistribuci to zatím nevypadá.
Druhým nadějným postapo filmem je MAD MAX: FURY ROAD australského režiséra George Millera, autora všech předchozích dílů, s Tomem Hardym v roli Maxe Rockatanského. Roli převzal po Melu Gibsonovi, kterému kdysi pomohla ke slávě. Film je obohacením dosavadní trilogie sledující pozvolný rozklad lidské civilizace a lidskosti. A taky ty auta no J Několikrát se upravoval scénář, bylo učiněno mnoho přetáček, ale teď už to vypadá, že se konečně dočkáme.
Při této příležitosti se podíváme na postapokalyptický subžánr trochu detailněji.

monVZNIK
První zástupce tohoto sci-fi subžánru vznikl již v roce 1826! Anglická spisovatelka Mary Wollstonecraft Shelley tehdy napsala román POSLEDNÍ MUŽ. Kniha vznikla krátce po smrti Maryina manžela Percy Byssh Shelleyho. Odehrává se z velké části v roce 2097, kdy celé lidstvo vymírá na morovou pandemii. Hlavním hrdinou je Lionel Verney, syn zámožného muže. Ten poté, co na něj zaútočí člověk nakažený morem, zjistí, že je vůči nemoci imunní a vyrovnává se s tím, že celý svět kolem něj umírá. Klasické dílo, jehož schéma je použito ve spoustě dalších knih a filmů.
Řada filmových i literárních autorů, např. H. G. Wells, Olaf Stapledon, Arthur C. Clarke, je touto knihou ovlivněna.
Mimochodem, Mary Shelley je i autorkou románu Frankenstein (1818).

NA CO MÁME BÝT PŘIPRAVENI
Ve filmu se apokalypsa začíná hojněji objevovat koncem sedmdesátých let dvacátého století. Může za to především obava z možných následků studené války. Příčin apokalypsy bylo za dobu existence tohoto žánru vymyšleno několik. Autoři se nás snaží připravit na zánik lidstva příčinou pandemií a zombie epidemie, vyčerpání nerostných zdrojů a ekonomickým kolapsem, přírodní katastrofou a globálním oteplením či ochlazením, dobytím planety člověkem, jinou rasou či stroji a nastolení utopického režimu či zničením Země atomovými zbraněmi. Docela barvitá škála, kde každý druh zkázy má vlastní pravidla a charakteristiky.

CO SE UDÁLO V EVROPĚ
Východní blok – filmy z východního bloku mají společné průvodní jevy. Jsou převážně varující a hrají na realističtější notu než jejich zámořští kolegové a jsou bohužel neprávem prakticky zapomenuty a skoro nikdo je už nezná. Kdo by si pomyslel, že i my máme svého zástupce. KONEC SPRNA V HOTELU OZON je český postapokalyptický film režiséra Jana Schmidta a je jedním z prvních zástupců žánru vůbec. Schmidt jej natočil v roce 1966. Jeho film vypráví příběh o skupince žen putujících ve světě bez mužů, které vyhladily následky použití jaderných zbraní. Mladé ženy jsou vedeny jednou starší, která jako jediná pamatuje „staré“ časy a hledá, navzdory nepochopení zbytku skupiny, jestli přece jen nezbyl na světě nějaký muž. Film pojednává o ztrátě lidství a civilizovanosti.
Ani u našich severních sousedů se nezahálelo a v osmdesátých letech vznikly dva filmy, z toho jeden odlehčený. obiO-BI, O-BA – KONIEC CYWILIZACJI (O-bi, O-ba – Zánik civilizace) – 1985. Film Pjotra Szulkina je o komunitě lidí, která je po atomové válce nucena přebývat v obřím krytu, jehož kupole se ale pomalu rozpadá. V roce 1984 Juliusz Machulski natočil orwellovsky laděnou komedii SEKSMISJA (Sexmise), kterou u nás zná snad každý, kdo někdy v životě zapnul televizi. V srdci východního bloku, tedy v bývalém Sovětském svazu je expertem na postapo režisér Konstantin Lopushanskiy. Jeho film PISMA MYORTVOGO CHELOVEKA (Dopisy mrtvého muže) z roku 1986 je dost realistickým zobrazením Země po nukleární katastrofě. pismaPovrch planety je neobyvatelný a lidstvo přebývá v krytech. Film s filozofickým podtextem pojednává o obětování se pro budoucnost, naději a smyslu žití v mrtvém světě. Druhý Lopushanskeho film POSETITEL MUZEYA (Návštěvník muzea) je o světě přeplněném odpadky a sužovaném nestálými klimatickými podmínkami. Hlavní hrdina čeká, až jako každý rok na 7 dní ustoupí moře a bude moci podniknout nebezpečnou cestu do zatopeného města zvaného Muzeum. V něm se nachází pohřbené zbytky starého světa.
Za zbytek Evropy musím zmínit surově naturalistické britské THE THREADS (1984), které se snaží o realistické zobrazení všech aspektů jaderné katastrofy. Film má děj i hlavní postavy,la-jetee ale je natočen dokumentární formou. The Threads bych pouštěl všem těm mocným pánům světa, které svrbí prst na spoušti.
LA JETEE (1962) Půlhodinový film Chrise Markera posloužil jako předloha pro film Terryho Gilliama TWELVE MONKEYS (1995). Je natočen formou po sobě jdoucích černobílých fotografií doprovázených mluveným slovem vypravěče. Vypráví příběh vězně, který je vybrán pro pokusy s cestováním v čase, aby zvrátil katastrofu, která po třetí světové válce donutila lidstvo uchýlit se do podzemí.
LE DERNIER COMBAT (1983) Černobílá artová prvotina francouzského režiséra Luca Bessona zobrazuje svět v nedaleké budoucnosti, kde se společnost zhroutila a lidé žijí v malých skupinách, které mezi sebou válčí primitivními zbraněmi. Ve filmu se vůbec nemluví a v jedné z rolí se objeví Jean Reno v úplných počátcích své herecké kariéry.last_battle_2_0

CO SE UDÁLO ZA MOŘEM
V USA vznikl v roce 1951 vůbec první film zobrazující svět po globální katastrofě. V tomto případě konkrétně nukleární. FIVE (1951) režiséra Arche Obolera se odehrává v budoucnosti, ve které přežilo pouze pět lidí, jejichž rozdílné povahy vedou k mnoha konfliktům, které ohrozí jejich život.Mad_Max_2_h2
Aby byl článek čitelný, nemůže obsáhnout vše, co se pak událo za mořem. Postapo filmů tam totiž vznikla spousta. Může za to také nečekaný úspěch australského MAD MAXe, který svým nízkorozpočtovým vzhledem inspiroval spoustu dalších režisérů, aby utíkali do pouště a natočili tam své písečné postapo. Bohužel se ukázalo, že ne každý je George Miller a že je třeba aspoň trocha talentu. Vznikla tak spousta podřadných nízkorozpočtových filmů, často v italské a filipínské koprodukci, které jsou poprávu zapomenuty. Zmíním tedy pouze to nějakým způsobem zajímavé a méně známé.
Six-String-Samurai-2SIX-STRING-SAMURAI (1998) Výborný film, ve kterém v budoucnosti atomové bomby zničí vše… kromě Rock’n’Rollu. Poslední město, které přežilo katastrofu, se jmenuje Lost Vegas a vládnul mu král. Král Elvis Presley. Ten ale právě zemřel, a tak Lost Vegas potřebuje nového krále. Pustinou se tedy vydávají do Vegas různí zájemci o tento post, vybaveni meči a kytarami. Hlavní hrdina Buddy Holly je jedním z nich a doprovázen malým chlapcem se vydává ne svou cestu. V patách je mu ale Smrt, která vypadá jako Slash z Guns’n’Roses a chce všechny ostatní uchazeče zabít a nastolit ve Vegas vládu Hard rocku. Šílený námět má na svědomí Jeffrey Falcon, který hraje hlavní roli Hollyho. Americký mistr bojových umění vyskytující se ve vedlejších rolích v hongkongských filmech, žijící v Hongkongu, kde vyučuje angličtinu. Vřele film doporučuju. Něco takového se jen tak nevidí.
Další opomíjené filmy jsou z kategorie, kterou neuspokojivě remakoval I AM LEGEND z roku 2007. Jsou to především last manTHE LAST MAN ON EARTH (1964) a THE OMEGA MAN (1971). Všechny tyto filmy vycházejí z povídky Richarda Mathesona „I Am Legend“ a vypráví o muži, jež je imunní vůči epidemii a snaží se vyvinout lék.
Podle povídky P. K. Dicka vznikl v roce 1995 film SCREAMERS, který sice patří do těch podřadnějších nízkorozpočtových vod, ale už jen kvůli klasickému „dickovskému“ námětu (lidé nejsou lidé) stojí za vidění. V hlavní roli Peter „Robocop“ Weller.
Samostatnou kategorii by si asi zasloužil taky Kevin Costner, který se nabuzen úspěchem Tance s vlky vrhl do produkce postapo filmů, které skoro ukončily jeho kariéru a zruinovaly Costnerovic rodinný rozpočet. Prvním filmem byl WATERWORLD (1995) o světě ve kterém po globálním oteplení roztály ledovce a veškerá pevnina se zavřela pod vodní hladinu. Film vzhledem ke svému na tu dobu rekordnímu rozpočtu příliš nevydělal, ale Kevin se nevzdal a srdnatě se pustil do další apokalypsy. THE POSTMAN (1997) o muži, který je ve zpustošeném světě nedobrovolně naverbován do armády. Podaří se mu však utéct. Aby nezmrzl, vezme si z náhodně nalezené kostry poštovní uniformu. Aby zůstal na živu a nebyl opět naverbován, všem tvrdí, že je skutečným poštovním úředníkem obnovené vlády Spojených států. Film není až tak hrozný, jak se o něm traduje, mnoho příznivců si však nenašel a znamenal pro Kevina osobní apokalypsu v jeho peněžence a vyčlenění ze skupiny nejpopulárnějších hollywoodských superstar.
V současné době stojí za pozornost převážně tvorba australských režisérů. Mimo trilogii o šíleném Maxovi vznikl roku 1989 film THE SALUTE OF THE JUGGER s Rutgerem Hauerem a Vincentem D’Onofriem. Je to asi jediné sportovní postapo, jaké si vybavuju.
Roku 2009 spatřil světlo světa výborný film road1THE ROAD, který je adaptací knihy Cormaca McCarthyho a režíroval ho australský specialista na špinavé filmy John Hillcoat. Film vypráví příběh o otci a synovi, kteří jsou na cestě za nadějí.
Dále, jak jsem psal na začátku, netrpělivě očekávám australský THE ROVER i další přírůstek do série MAD MAX.

CO NESTOJÍ ZA NIC
Kromě těch brakových nízkorozpočtových filmů bych rád zmínil film BOOK OF ELI (2010) ve kterém hlavní hrdina Eli prochází s biblí v ruce pustinou a veden vírou ve vyšší věci a ve jménu lásky a dobré vůle dává kázání mečem všem, kteří mají jiný pohled na věci než on. Sice docela klasické prosazování křesťanství, ale tvůrci zřejmě jako kritiku nezamýšleli. Fanatická křesťanská agitka podobně jako scientologické Bojiště Země. Eli je děsně cool, děvčata mají všechna dokonalý make-up a jsou děsně cool, barevné filtry a panoramata jsou děsně cool, všichni nosí děsně cool sluneční brýle a zkrátka všechno je děsně cool ….. hlavně ta bible. Tak takhle prosím ne.

dredd-23Byť se to tak nemusí jevit, stále se tomuto žánru věnuje docela dost filmů a každoročně jich několik přibyde. Ono zdání, že se v postapo žánru nic moc neděje, je způsobeno především nezájmem českých distributorů. Z toho, co stojí za zmínku, jsou to filmy SNOWPIERCER (2013) korejsko-americké produkce, BOUNTYKILLER (2013), THE DIVIDE (2011), již zmiňovaný THE ROAD (2009), CHILDREN OF MEN (2006), DREDD (2012), HELL (2011).
Na závěr nezbývá než doufat, že se tomuto oblíbenému žánru bude i do budoucna dařit alespoň tak, jako dosud….. ale pouze na plátně!

-SMU-

    Příspěvek byl publikován v rubrice Review a jeho autorem je Mirek Jasek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.