PRŮVODCE KONCEM SVĚTA

theroadJiž dříve jsem psal o nadějně vyhlížejícím australském postapokalyptickém filmu THE ROVER režiséra Davida Michôda. Film vypráví o samotáři Ericovi, kterému gang ukradne jeho poslední majetek. Auto. Během krádeže nechají lupiči ležet na zemi Reye, bratra velitele gangu. Toho Eric využije, aby získal zpět to, co je jeho. V hlavní roli uvidíme Guye Pearce a Roberta Pattinsona, který se poslední dobou snaží, co to jde, aby ze sebe smyl stín pseudoupířích pohádek pro nezletilá děvčátka a má mé velké sympatie. The Rover v současné době běží v amerických kinech a sklízí tam značný úspěch. Quentin Tarantino ho dokonce označil za mistrovské dílo a nejlepší postapo od dob Šíleného Maxe. To slyším velmi rád, méně nadšen jsem z toho, že na českou kinodistribuci to zatím nevypadá.
Druhým nadějným postapo filmem je MAD MAX: FURY ROAD australského režiséra George Millera, autora všech předchozích dílů, s Tomem Hardym v roli Maxe Rockatanského. Roli převzal po Melu Gibsonovi, kterému kdysi pomohla ke slávě. Film je obohacením dosavadní trilogie sledující pozvolný rozklad lidské civilizace a lidskosti. A taky ty auta no J Několikrát se upravoval scénář, bylo učiněno mnoho přetáček, ale teď už to vypadá, že se konečně dočkáme.
Při této příležitosti se podíváme na postapokalyptický subžánr trochu detailněji.

monVZNIK
První zástupce tohoto sci-fi subžánru vznikl již v roce 1826! Anglická spisovatelka Mary Wollstonecraft Shelley tehdy napsala román POSLEDNÍ MUŽ. Kniha vznikla krátce po smrti Maryina manžela Percy Byssh Shelleyho. Odehrává se z velké části v roce 2097, kdy celé lidstvo vymírá na morovou pandemii. Hlavním hrdinou je Lionel Verney, syn zámožného muže. Ten poté, co na něj zaútočí člověk nakažený morem, zjistí, že je vůči nemoci imunní a vyrovnává se s tím, že celý svět kolem něj umírá. Klasické dílo, jehož schéma je použito ve spoustě dalších knih a filmů.
Řada filmových i literárních autorů, např. H. G. Wells, Olaf Stapledon, Arthur C. Clarke, je touto knihou ovlivněna.
Mimochodem, Mary Shelley je i autorkou románu Frankenstein (1818).

NA CO MÁME BÝT PŘIPRAVENI
Ve filmu se apokalypsa začíná hojněji objevovat koncem sedmdesátých let dvacátého století. Může za to především obava z možných následků studené války. Příčin apokalypsy bylo za dobu existence tohoto žánru vymyšleno několik. Autoři se nás snaží připravit na zánik lidstva příčinou pandemií a zombie epidemie, vyčerpání nerostných zdrojů a ekonomickým kolapsem, přírodní katastrofou a globálním oteplením či ochlazením, dobytím planety člověkem, jinou rasou či stroji a nastolení utopického režimu či zničením Země atomovými zbraněmi. Docela barvitá škála, kde každý druh zkázy má vlastní pravidla a charakteristiky.

CO SE UDÁLO V EVROPĚ
Východní blok – filmy z východního bloku mají společné průvodní jevy. Jsou převážně varující a hrají na realističtější notu než jejich zámořští kolegové a jsou bohužel neprávem prakticky zapomenuty a skoro nikdo je už nezná. Kdo by si pomyslel, že i my máme svého zástupce. KONEC SPRNA V HOTELU OZON je český postapokalyptický film režiséra Jana Schmidta a je jedním z prvních zástupců žánru vůbec. Schmidt jej natočil v roce 1966. Jeho film vypráví příběh o skupince žen putujících ve světě bez mužů, které vyhladily následky použití jaderných zbraní. Mladé ženy jsou vedeny jednou starší, která jako jediná pamatuje „staré“ časy a hledá, navzdory nepochopení zbytku skupiny, jestli přece jen nezbyl na světě nějaký muž. Film pojednává o ztrátě lidství a civilizovanosti.
Ani u našich severních sousedů se nezahálelo a v osmdesátých letech vznikly dva filmy, z toho jeden odlehčený. obiO-BI, O-BA – KONIEC CYWILIZACJI (O-bi, O-ba – Zánik civilizace) – 1985. Film Pjotra Szulkina je o komunitě lidí, která je po atomové válce nucena přebývat v obřím krytu, jehož kupole se ale pomalu rozpadá. V roce 1984 Juliusz Machulski natočil orwellovsky laděnou komedii SEKSMISJA (Sexmise), kterou u nás zná snad každý, kdo někdy v životě zapnul televizi. V srdci východního bloku, tedy v bývalém Sovětském svazu je expertem na postapo režisér Konstantin Lopushanskiy. Jeho film PISMA MYORTVOGO CHELOVEKA (Dopisy mrtvého muže) z roku 1986 je dost realistickým zobrazením Země po nukleární katastrofě. pismaPovrch planety je neobyvatelný a lidstvo přebývá v krytech. Film s filozofickým podtextem pojednává o obětování se pro budoucnost, naději a smyslu žití v mrtvém světě. Druhý Lopushanskeho film POSETITEL MUZEYA (Návštěvník muzea) je o světě přeplněném odpadky a sužovaném nestálými klimatickými podmínkami. Hlavní hrdina čeká, až jako každý rok na 7 dní ustoupí moře a bude moci podniknout nebezpečnou cestu do zatopeného města zvaného Muzeum. V něm se nachází pohřbené zbytky starého světa.
Za zbytek Evropy musím zmínit surově naturalistické britské THE THREADS (1984), které se snaží o realistické zobrazení všech aspektů jaderné katastrofy. Film má děj i hlavní postavy,la-jetee ale je natočen dokumentární formou. The Threads bych pouštěl všem těm mocným pánům světa, které svrbí prst na spoušti.
LA JETEE (1962) Půlhodinový film Chrise Markera posloužil jako předloha pro film Terryho Gilliama TWELVE MONKEYS (1995). Je natočen formou po sobě jdoucích černobílých fotografií doprovázených mluveným slovem vypravěče. Vypráví příběh vězně, který je vybrán pro pokusy s cestováním v čase, aby zvrátil katastrofu, která po třetí světové válce donutila lidstvo uchýlit se do podzemí.
LE DERNIER COMBAT (1983) Černobílá artová prvotina francouzského režiséra Luca Bessona zobrazuje svět v nedaleké budoucnosti, kde se společnost zhroutila a lidé žijí v malých skupinách, které mezi sebou válčí primitivními zbraněmi. Ve filmu se vůbec nemluví a v jedné z rolí se objeví Jean Reno v úplných počátcích své herecké kariéry.last_battle_2_0

CO SE UDÁLO ZA MOŘEM
V USA vznikl v roce 1951 vůbec první film zobrazující svět po globální katastrofě. V tomto případě konkrétně nukleární. FIVE (1951) režiséra Arche Obolera se odehrává v budoucnosti, ve které přežilo pouze pět lidí, jejichž rozdílné povahy vedou k mnoha konfliktům, které ohrozí jejich život.Mad_Max_2_h2
Aby byl článek čitelný, nemůže obsáhnout vše, co se pak událo za mořem. Postapo filmů tam totiž vznikla spousta. Může za to také nečekaný úspěch australského MAD MAXe, který svým nízkorozpočtovým vzhledem inspiroval spoustu dalších režisérů, aby utíkali do pouště a natočili tam své písečné postapo. Bohužel se ukázalo, že ne každý je George Miller a že je třeba aspoň trocha talentu. Vznikla tak spousta podřadných nízkorozpočtových filmů, často v italské a filipínské koprodukci, které jsou poprávu zapomenuty. Zmíním tedy pouze to nějakým způsobem zajímavé a méně známé.
Six-String-Samurai-2SIX-STRING-SAMURAI (1998) Výborný film, ve kterém v budoucnosti atomové bomby zničí vše… kromě Rock’n’Rollu. Poslední město, které přežilo katastrofu, se jmenuje Lost Vegas a vládnul mu král. Král Elvis Presley. Ten ale právě zemřel, a tak Lost Vegas potřebuje nového krále. Pustinou se tedy vydávají do Vegas různí zájemci o tento post, vybaveni meči a kytarami. Hlavní hrdina Buddy Holly je jedním z nich a doprovázen malým chlapcem se vydává ne svou cestu. V patách je mu ale Smrt, která vypadá jako Slash z Guns’n’Roses a chce všechny ostatní uchazeče zabít a nastolit ve Vegas vládu Hard rocku. Šílený námět má na svědomí Jeffrey Falcon, který hraje hlavní roli Hollyho. Americký mistr bojových umění vyskytující se ve vedlejších rolích v hongkongských filmech, žijící v Hongkongu, kde vyučuje angličtinu. Vřele film doporučuju. Něco takového se jen tak nevidí.
Další opomíjené filmy jsou z kategorie, kterou neuspokojivě remakoval I AM LEGEND z roku 2007. Jsou to především last manTHE LAST MAN ON EARTH (1964) a THE OMEGA MAN (1971). Všechny tyto filmy vycházejí z povídky Richarda Mathesona „I Am Legend“ a vypráví o muži, jež je imunní vůči epidemii a snaží se vyvinout lék.
Podle povídky P. K. Dicka vznikl v roce 1995 film SCREAMERS, který sice patří do těch podřadnějších nízkorozpočtových vod, ale už jen kvůli klasickému „dickovskému“ námětu (lidé nejsou lidé) stojí za vidění. V hlavní roli Peter „Robocop“ Weller.
Samostatnou kategorii by si asi zasloužil taky Kevin Costner, který se nabuzen úspěchem Tance s vlky vrhl do produkce postapo filmů, které skoro ukončily jeho kariéru a zruinovaly Costnerovic rodinný rozpočet. Prvním filmem byl WATERWORLD (1995) o světě ve kterém po globálním oteplení roztály ledovce a veškerá pevnina se zavřela pod vodní hladinu. Film vzhledem ke svému na tu dobu rekordnímu rozpočtu příliš nevydělal, ale Kevin se nevzdal a srdnatě se pustil do další apokalypsy. THE POSTMAN (1997) o muži, který je ve zpustošeném světě nedobrovolně naverbován do armády. Podaří se mu však utéct. Aby nezmrzl, vezme si z náhodně nalezené kostry poštovní uniformu. Aby zůstal na živu a nebyl opět naverbován, všem tvrdí, že je skutečným poštovním úředníkem obnovené vlády Spojených států. Film není až tak hrozný, jak se o něm traduje, mnoho příznivců si však nenašel a znamenal pro Kevina osobní apokalypsu v jeho peněžence a vyčlenění ze skupiny nejpopulárnějších hollywoodských superstar.
V současné době stojí za pozornost převážně tvorba australských režisérů. Mimo trilogii o šíleném Maxovi vznikl roku 1989 film THE SALUTE OF THE JUGGER s Rutgerem Hauerem a Vincentem D’Onofriem. Je to asi jediné sportovní postapo, jaké si vybavuju.
Roku 2009 spatřil světlo světa výborný film road1THE ROAD, který je adaptací knihy Cormaca McCarthyho a režíroval ho australský specialista na špinavé filmy John Hillcoat. Film vypráví příběh o otci a synovi, kteří jsou na cestě za nadějí.
Dále, jak jsem psal na začátku, netrpělivě očekávám australský THE ROVER i další přírůstek do série MAD MAX.

CO NESTOJÍ ZA NIC
Kromě těch brakových nízkorozpočtových filmů bych rád zmínil film BOOK OF ELI (2010) ve kterém hlavní hrdina Eli prochází s biblí v ruce pustinou a veden vírou ve vyšší věci a ve jménu lásky a dobré vůle dává kázání mečem všem, kteří mají jiný pohled na věci než on. Sice docela klasické prosazování křesťanství, ale tvůrci zřejmě jako kritiku nezamýšleli. Fanatická křesťanská agitka podobně jako scientologické Bojiště Země. Eli je děsně cool, děvčata mají všechna dokonalý make-up a jsou děsně cool, barevné filtry a panoramata jsou děsně cool, všichni nosí děsně cool sluneční brýle a zkrátka všechno je děsně cool ….. hlavně ta bible. Tak takhle prosím ne.

dredd-23Byť se to tak nemusí jevit, stále se tomuto žánru věnuje docela dost filmů a každoročně jich několik přibyde. Ono zdání, že se v postapo žánru nic moc neděje, je způsobeno především nezájmem českých distributorů. Z toho, co stojí za zmínku, jsou to filmy SNOWPIERCER (2013) korejsko-americké produkce, BOUNTYKILLER (2013), THE DIVIDE (2011), již zmiňovaný THE ROAD (2009), CHILDREN OF MEN (2006), DREDD (2012), HELL (2011).
Na závěr nezbývá než doufat, že se tomuto oblíbenému žánru bude i do budoucna dařit alespoň tak, jako dosud….. ale pouze na plátně!

-SMU-

    23. června – 29. června 2014

    Joss Whedon23. června oslaví 50. narozeniny americký režisér, scénárista a producent Joss Whedon. Ač rozený Newyorčan, střední školu studoval v Anglii. Na přelomu 80. a 90. let sbírá zkušenosti při psaním scénářů pro seriály Roseanne (1988-1997) a Parenthood (1990-1991), až se mu podařilo prodat svůj první scénář na film Buffy, zabíječka upírů (1992). Byl to ale propadák a i Whedon nebyl spokojen s výsledkem.  Spolupracuje na scénářích pro Toy Story (1995), který mu dokonce přináší nominaci na Oscara, a Vetřelec: Vzkříšení (1997). Ale to už mu je nabídnuto, aby vyprávěl příběh Buffy sám, jako seriál Buffy, přemožitelka upírů (1997-2003) a její spin-off Angel (1999-2004). Oba seriály měly obrovský úspěch, ale přichází jeho asi nejvydařenější seriálový počin Firefly (2002). Ten je sice zrušen už po 13 dílech, ale získal si mezitím takovou popularitu a kultovní status, že se mu podařilo získat peníze na uzavření některých dějových linek filmem Serenity (2005), který si již sám režíruje. Pak vytváří internetový muzikál Dr. Horrible’s Sing-Along Blog (2008) a seriál Dollhouse (2009-2010), ale jeho zatím největší úspěch je, když mu byl nabídnut dohled nad komiksovým Avengers (2012), ten samý rok si ještě odskočil na Shakespearovské Mnoho povyku pro nic (2012) a scénář na s klišé si hrajícím hororu Chata v horách (2012). Právě připravuje pokračování Avengers: Age of ultron (2015). Když se nevěnuje filmu, píše komiksy.

    Mindy Kaling24. června bude mít 35 let americká herečka, scénáristka a režisérka s indickými kořeny Mindy Kaling. Nejvíce se proslavila v americké verzi seriálu Kancl (2005-2013), pro který i psala scénář a pár dílů si zkusila zrežírovat. Mezitím se objevila v několika filmech. 40 let panic (2005), Noc v muzeu 2 (2009), Hlavně nezávazně (2011) nebo Raubíř Ralf (2012). Od roku 2012 má vlastní seriál The Mindy project, kde ztvárňuje hlavní roli a píše si scénář.

    Sidney Lumet25. června by se dožil 90 let americký režisér a mistr atmosférických dramat Sidney Lumet (†9.4.2011). Vzhledem k rodinné situaci, hrával od mala v divadle. Když se vrátil po 2. Světové válce, kde byl nasazen jako opravář rádií a radarů v Indii, rozhodl se zkusit štěstí jako režisér v televizi. Přes různé seriály a televizní filmy dostal šanci režírovat snímek podle divadelní hry Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) s Henry Fondou a Jiřím Voskovcem. Snímek měl úspěch jak u diváků, tak u kritiky a dodnes je zmiňován jako jeden z nejzajímavějších a nejlepších soudních dramat. Od té doby natočil spoustu skvělých filmů, zmiňme jen Pahorek (1965), Serpico (1973), Vražda v Orient expresu (1974), Psí odpoledne (1975), Network (1976) za který získal Zlatý Globus, Rozsudek (1982), Čas zastavit se (1988). Ač v 90. letech stále režíruje, často na něj padá kritika, že už nemá šmrnc, to ale popírá svými  posledními filmy Dokažte mi vinu (2006), kdy i Vina Diesela dokázal přinutit hrát a brutální Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007). Pětkrát byl nominován na Oscara a šestkrát na Zlatý Globus.

    Peter Lorre26. června si připomeneme 110. výročí od narození amerického herce židovského původu Petera Lorreho (†23.3.1964). Narodil se v Rakousku-Uhersku v dnešním Rožumberoku. Jako dítě se s rodinou přestěhoval do Vídně, kde začínal s divadlem, na začátku 20. lete odchází do Berlína, tady se dostává k filmu. Odkud ale po deseti letech utíká před nacismem. Nejdřív do Paříže, poté do Londýna, zde hraje v Hitchcockově první verzi Muže, který věděl příliš mnoho (1934). A přichází poslední stěhování, tentokrát do Los Angeles. Točí s Von Sternbergem Zločin a trest (1935), s Johnem Hustonem Maltézského Sokola (1941), Michaelem Curtizem Casablancu (1942), nebo s Donem Siegelem Verdikt (1946). Po válce natáčí hlavně v Německu a v Anglii, kde se věnuje i rozhlasu a posléze televizi, mihne se v prvním zpracování Jamese Bonda seriálu Climax! (1954-1958), nebo Příbězích Alfreda Hitchcocka (1955-1962). V 60. letech si před svou smrtí s chutí zahraje ve filmech Rogera Cormana Historky hrůzy (1962) a Havran (1963).

    Dušan Klein27. června se před 75 lety narodil český režisér a scénárista Dušan Klein. Narodil se ve východním Slovensku a kvůli svému židovskému původu strávil začátek života v Terezínském sběrném táboře. Po studiu na pražské FAMU natáčí svůj první film, kriminálku Místenka bez návratu (1964), která jej definuje na dalších 20 let jako režiséra detektivek, tu lepších, tu horších. Změna přichází, až snímkem Jak přichází svět o básníky (1982), kde Klein pracoval i na scénáři, a jeho dvou pokračování Jak básníci přicházejí o iluze (1984) a Jak básníkům chutná život (1987). Poté točí Dobří holubi se vracejí (1988) a Vážení přátelé, ano (1989). Po revoluci se věnuje hlavně televizi, ale až na ve své době populární a nezvyklé Hříchy pro pátera Noxe (1992) nic výrazně nevybočuje z šedi klasické televizní produkce. Ač se ještě dvakrát vrátil k Básníkům (1993 a 2003), vysloužil si tím spíš přirovnání o nastavování kaše. Zmiňme ještě, že právě Klein stál u začátku nekonečného seriálu Ulice (2005-).

    Felicia Day28. června oslaví 35. let americká herečka, scénáristka a producentka Felicia Day. Na vysoké škole studovala matematiku a hru na housle, ale rozhodla se stát herečkou. Začala se objevovat v televizi od roku 2001, například Buffy, přemožitelka upírů (2003), Heuréka – město divů (2011-2012), nebo Lovci duchů (2012-2013). Ale televizní tvorba není u Day to hlavní, tím je internet. Když se spustila svůj autorský internetový seriál The Guild (2007-2012), nikdo nečekal takový úspěch a z Felicie se rázem stal sex symbol internetové komunity. Po té přichází třídílný muzikál Josse Whedona Dr. Horrible’s Sing-Along Blog (2008), nebo The Legend of Neil (2008-2010). Má vlastní produkční společnost, která dělá například pořad TableTop, kde Wil Wheaton představuje stolní hry a hraje je se svými zajímavými hosty.

    Gary Busey29. června je to 70 let od narození amerického herce Gary Buseyho. Vystudoval divadelní herectví, ale věnoval se hudbě, bubnoval například v kapelách Krise Kristoffersona a Willie Nelsona. Od začátku 70. let se začal objevovat ve filmech. Dnes málokoho napadne, že mohl být v Posledním americkém hrdinovy (1973) mladší bratr Jeffa Bridgese, nebo v The Buddy Holly Story (1978) ztvárnit hlavní roli, kde doopravdy zpíval a hrál na kytaru a za kterou byl nominovaný na Oscara. Od té doby se pomalu přesouval z hlavní rolí do rolí vedlejších Smrtosnosná zbraň (1987), Predátor 2 (1990), Bod zlomu (1991), Přepadení v Pacifiku (1992), nebo Firma (1993). Bohužel pád jeho kariéry tady nepřestal, pak už se jen mihl v zajímavých snímcích Lost Highway (1997), Strach a hnus v Las Vegas (1998). Ale pád stále trval, až do vod nízkorozpočtové produkce. Teď už můžeme jen doufat, že podobně jako jiným našim oblíbencům z 80. let se mu podaří svést se na vlně nostalgie.

    (3K Film Klub – Mil)

      TV tip – Psycho (1960) – 26.6.2014 /Prima COOL/ 21:55

      PsychoAnthony Perkins jako duševně nemocný Norman Bates. Jeho starý ponurý dům slouží jako příležitostný motel a rozhodně není místem klidného odpočinku. O tom se přesvědčí i Marion Craneová (Janet Leigh). Soukromý detektiv (Martin Balsam) a Marionina sestra (Vera Miles) se vydávají po stopách zmizelé mladé Marion. Smrtelné napětí stoupá, až nakonec vyústí ve strašný a nevyhnutelný závěr. (oficiální text distributora)

      Režie: Alfred Hitchcock

      Předloha: Robert Bloch (kniha)

      Scénář: Joseph Stefano

      Kamera: John L. Russell

      Hudba: Bernard Herrmann

      Hrají: Anthony Perkins, Vera Miles, John Gavin, Martin Balsam, John McIntire, Simon Oakland, Patricia Hitchcock, Janet Leigh, John Anderson, Alfred Hitchcock, Jeanette Nolan

      (3K Film Klub – HUMR)

        16. června – 22. června 2014

        Ladislav Hemmer16. června si připomeneme 110. výročí narození českého herce Ladislava Hemmera (†9.4.1949). Začínal jako ochotník na menších scénách, ale postupně se vypracoval až do Divadla Vlasty Buriana od roku 1937. Ve filmech se začal objevovat od počátku 30. let, ale jen v malých a vedlejších rolích. Angažování v Burianově divadle mu pomohlo i ve filmovém průmyslu, když se začal objevovat ve filmech svého zaměstnavatele. Doktor Faukner v mém oblíbeném snímku Ducháček to zařídí (1938), U pokladny stál… (1939), nebo Provdám svou ženu (1941). Roku 1942 se stahuje z veřejného života a až do své smrti neúčinkuje ve filmu, či v divadle.

        Karel Höger17. června to bude 105 let od narození českého herce Karla Högera (†4.5.1977). Tento brněnský rodák nejdřív vystudoval učitelství a krátce jej i vykonával, ovšem po absolvování konzervatoře zakotvil v brněnském Národním divadle, odkud se jako třicetiletý stěhoval do Národního divadla, kde zůstal až do své smrti. Ač s filmem koketoval už v Brně, výrazně se prosadil až v Praze. Namátkou Krakatit (1948), Mikoláš Aleš (1951), Jan Hus (1954) a v mnoha dalších filmech a televizních seriálech, zvlášť pravidelně hrál v kriminálkách. Také namluvil řadu pohádek například Povídání o pejskovi a kočičce (1950), nebo O loupežníku Rumcajsovi (1967). Původně byl obsazen do role primáře Sovy v Nemocnici na kraji města (1977-1981).

        Jüri Järvet18. června by se dožil 105 let estonský herec Jüri Järvet (†5.7.1995). Začínal jako tanečník, ale v roce 1944 začal studovat herectví. Ve filmech se začal objevovat v 60. letech, ale největšího úspěchu dosáhl v 70. V sovětské adaptaci Shakespearovy tragédie Král Lear (1971). Ztvárnil bravurně hlavní postavu. O rok později se objevuje v Tarkovkého Solaris (1972) dle bratří Strugackých, který si můžou pamatovat všichni pravidelní diváci 3K Film Klubu. V 1972 si ozahrál v dalším snímku inspirovaném ruskými spisovatelskými sourozenci Hotel „U mrtvého horolezce“.

        Kathleen Turner19. června oslaví 60 let americká herečka Kathleen Turner. Její první filmová role a hned hlavní v Žáru těla (1981), ale velký úspěch přichází nečekaně až dobrodružnou komedií Honba za diamantem (1984), následovaná pokračováním Honba za klenotem Nilu (1985), Čest rodiny Prizziů (1985), Peggy Sue se vdává (1986) a Válka Roseových (1989). V 90. letech její filmová kariéra postupně začala uvadat až na malé výjimky Smrt panen (1999) a Marley a já (2008) a Turner se objevuje častěji na divadelních prknech. Nezapomenutelné je také její vtipné ztělesnění Chandlerova otce v seriálu Přátelé (1994-2004).

        Errol Flynn20. června si připomeneme 105. nedožité narozeniny australského herce Errola Flynna (†14.10.1959). Přestavitel hrdinů a dobrodruhů utekl už jako náctiletý hledat zlato, po té se živil, jak se dalo, až zkusil film. Díky štěstí a náhodě mu padá do klína hlavní role v jeho prvním americkém filmu Kapitán Blood (1935), když těsně před natáčením onemocní v té době oblíbený Robert Donat. Z pirátského dobrodružství se stává obrovský hit a z Flynna hvězda, která točí jeden úspěšný film za druhým, například: Útok lehké kavalerie (1936), Dobrodružství Robina Hooda (1937), Sedmá kavalérie (1942), Operace Burma (1945), nebo Adventures of Don Juan (1948). Na přelomu 40. a 50. let jej donal jeho životní styl. Alkoholik, sukničkář a celkově životní požitkář, začal mít problémy se zdravím, což se podepsalo jak na jeho vzhledu, tak i na jeho kariéře. Po smrti mu vyšla utobiografie pojmenována Můj hříšný, bezbožný život.

        Tony Scott21. června by oslavil 70 let anglický režisér a producent Tony Scott (†19.8.2012). Ač byl uznáván jako technicky zručný tvůrce, nedosáhl kultovního statusu svého staršího bratra Ridleyho Scotta. Původně studoval umění a malbu v Royal College of Art v Londýně. Poprvé na sebe upozorňuje snímkem Hlad (1983), ale velký úspěch přišel až dalším filmem, „náborovým“ Top Gunem (1986), kterým si otevírá dveře do Hollywoodu, kde natáčí téměř dvacítku filmů: Policajt z Beverly Hills II (1986), Poslední skaut (1991), Pravdivá romance (1993), Nepřítel státu (1998), Spy game (2001), Domino (2005) nebo Nezastavitelný (2010), který byl jeho posledním filmem. Přestože nedosáhl nikdy slávy svého bratra, měli ho mnozí v posledních letech jeho režijní kariéry za progresivnějšího a celkově živějšího reřiséra , než kdy byl Ridley. V roce 2012 zasáhla celý filmový svět jeho předčasná smrt. 68. letý Tony spáchal sebevraždu.

        Meryl Streep22. června se před 65 lety narodila jedna z nejúspěšnějších amerických žijících hereček Meryl Streep. Rodačka ze Summitu ve státě New Jersey získala vzdělaní na prestižní Vassar College a ještě prestižnější Yale University. Má největší počet nominací na obě dvě nejvýznamnější americké herecké ocenění, na Zlatý Globus 28 a na Oscara 18. Její první nominace na obě ceny byl výborný snímek Lovec jelenů (1979). Zatím získala 8 Globu a 3 Oscary: Kremarová versus Kremar (1980), Sophiina volba (1983) a Železná lady (2012). Ač ji známe převážně z filmů, původně začínala v divadle na Broadway, kam se stále ráda vrací a nebrání se i působení v televizi, například Andělé v Americe (2003).

        (3K Film Klub – Mil)

          THE GRAND BUDAPEST HOTEL

          THE GRAND BUDAPEST HOTEL (Grandhotel Budapešť) – Značně odleželé a značně zaujaté review

          The-Grand-Budapest-Hotel-1Kapitola první – FANTASTICKÝ PAN ANDERSON
          Wes Anderson patří mezi 10 mých nejoblíbenějších režisérů. Je to umělec, postmodernista, jaký zde doposud nebyl. V současné době, kdy už originalita téměř neexistuje, jsou jeho filmy osobité, originální a styl snadno rozpoznatelný. Jeho dílo jsem si zamiloval po zhlédnutí filmu LIFE AQUATIC WITH STEVE ZISSOU (Život pod vodou se Stevem Zissou), ve kterém se Bill Murray v hlavní roli oceánografa vydává s posádkou své výzkumné lodi a „možná synem“ na hon za žralokem (nebo co to vlastně je), jež ho připravil o kamaráda a kolegu. Life Aquatic je parodií (především podobný styl natáčení podmořských dokumentů) a současně poctou skutečnému oceánografovi Jacques-Yves Cousteauovi. S Cousteauovým odkazem je nakládáno s úctou, film mu vzdává hold a je patrná láska k jeho dílu. Life Aquatic je nabitý originálním absurdním humorem, při kterém se sice nepopadáte smíchy za břicho, ale po celou dobu máte na tváři blažený úsměv. Wes došel dokonce až tak daleko, že jednu scénu nechal z filmu vystřihnut, protože byla opravdu třeskutě vtipná a narušovala tím celkový charakter filmu. Proto můžeme výstup, ve kterém hořící Klaus Daimler (Willem Dafoe) vybíhá z opuštěného hotelu při záchraně kapitána Heneseeho (Jeff Goldblum), vidět pouze v bonusových materiálech na DVD. Film mě svou odlišností od všeho, co jsem doposud viděl a svou příjemnou náladou zaujal natolik, že jsem zpětně zhlédl předešlou Andersonovu tvorbu včetně jeho mimofilmového reklamního díla, zcela jí propadl a těšil se na každý jeho další film jako malý kluk.
          Charakteristickým pro jeho tvorbu je už zmíněný humor určený pro ty vnímavější, kterým stačí pouze naznačit a mají pochopení pro značnou dávku absurdna. Dalším společným znakem je celková nálada filmu. Filmy pojednávají odlehčeně o vážných věcech, jako jsou nefunkční rodinné vztahy, smrt blízké osoby a podobně. Ve většině filmů někdo zemře a převážně to bývá jedna z hlavních postav. Celkové vyznění filmu je ale VŽDY optimistické, protože tak to prostě v životě chodí a i přes všechny špatné věci, které na své postavy Wes přichystal, život pokračuje dál a je krásný. Dalo by se říct, že si Wes vytvořil žánr „dramedie“. Dalším společným rysem jsou jakési mikrosvěty, které jsou značně izolované od okolního světa, fungují v nich vlastní zákony a žijí si svůj vlastní, bizarní život, ať už se jedná o rodinné sídlo, loď, vlak či školu. Tyto světy jsou obývány nevelkými komunitami, ve kterých se všichni dobře znají (Darjeeling Limited, Life Aquatic, Rushmore), někdy se jedná i o skutečné rodiny (Royal Tenenbaums, Fantastic Mr. Fox). Co se postav týče, je jich velké množství a každá, i ta nejmenší, má své místo a je nevypustitelná. Každou z nich si lze snadno zamilovat i přesto, že mají své nešvary a vrtochy. Kdybych chtěl být nějakou filmovou postavou, tak kteroukoli z Wesových filmů. Tedy až doteď. Tyto postavy jsou hrány, až na drobné změny, stálým hereckým obsazením (Bill Murray, Jason Schwartzman, Owen Wilson, Adrien Brody, Anjelica Huston, Willem Dafoe, ad.), které tvoří kolem Wese podobnou rodinnou komunitu, jakou známe z jeho filmů. Další charakteristikou jsou detaily. Wesovy filmy můžete vidět stále dokola a vždy v nich najdete něco nového. Můžu je vidět kolikrát chci a stále stejně mě baví se nad těmi křehkými citlivými díly pousmívat. Tedy až doteď. Tolik k mému vztahu k režisérovi a proč je tedy review neobjektivní.

          THE GRAND BUDAPEST HOTEL filmKapitola druhá – GRAND BUDAPEST HOTEL (GBH)
          Wes nám tentokrát přináší příběh správce prvotřídního hotelu a miláčka postarších žen M. Gustava (vynikající Ralph Fiennes). Jednou z jeho milenek je i majitelka hotelu, která po své smrti odkáže M. Gustavovi vzácný obraz. To se ale nelíbí pozůstalým rodinným příslušníkům. M.Gustave a jeho věrný Lobby Boy (chlapec pro všechno) se rozhodnou vzít si, co mu právem náleží a obraz si bez vědomí rodiny odnesou. Příběh se odehrává někdy mezi dvěmi světovými válkami ve fiktivním státě Zubrowka evokující republiku někde v Karpatech. Fiennesova postava je Andersonovsky klasická, přehnaně sebevědomá, domýšlivá, legrační a kouzelná.

          The-Grand-Budapest-Hotel-3Kapitola třetí – ZMĚNY
          Přestože se jedná už o sedmý Wesův film a slavní herci mu jdou na ruku, protože vědí, že se účastní něčeho výjimečného, širší veřejností nebyl doposud umělecky oceněn. Zřejmě se rozhodl toto nedocenění změnit. Filmem Grand Budapest Hotel si odbývá hned několik premiér:
          1 – Poprvé se v jeho filmu vyskytují postavy, které nejsou vůbec milé a slabší povahy by před jejich děsivostí zalezly pod stůl (Dmitri – Adrien Brody a Jopling – Willem Dafoe). To se projeví na celkové náladě filmu. Uvolněná pohodová atmosféra, která byla dříve samozřejmostí, je pryč.
          2 – Změna žánru poplatná širšímu publiku, aby to vypadalo, že se ve filmu skutečně něco děje. Mezilidské vztahy řešené v předchozích filmech (byť někdy s dobrodružným nádechem) nebyly pro středoproudého diváka dostatečně atraktivní. K pohodové atmosféře samozřejmě nepřispívá ani tato změna na jakýsi detektivní komediální thriller. Přidává filmu na tempu, a ten se celý odehrává ve spěchu.
          3 – Dost velký problém jsem měl tentokrát i s vtipy a gagy. Ty mi přijdou také přizpůsobené tak, aby je pochopilo co nejvíc lidí. Co stačilo v předchozích filmech jen naznačit a nedoříct je v GBH dotaženo do úplného konce. Někdy se jedná až o vysvětlování předchozích gagů ve stylu „teď jste se vlastně dívali na vtipnou scénu, takže se smějte“. Viz. scéna, ve které se jeden z prchajících vězňů utká s četníky a padne jak on, tak všichni četníci. M. Gustave pak ještě zbytečně poznamená: „Tak to vypadá na remízu“. Nebo scéna: „On mi vyhodil kočku z okna?“. Tato poznámka by také dřív nebyla nutná, protože všímavý člověk to vidí sám a není třeba ho upozorňovat. Některé fórky mi připadaly až prvoplánové a na hranici trapnosti (odsekávání železných mříží miniaturním nářadím atd.).
          4 – Formální stránka filmu. Absurdní jednání postav se tentokrát spíše přeneslo na jejich pohyb. Všichni chodí jakoby v přesné baletní choreografii, která je úplně odtržená od reality. Po čase to na mě začalo působit velmi rušivě. Stejně tak celé vizuální zpracování filmu, které je i na Andersona barevně přebujelé a v rádoby retro růžovém nádechu. Přijde mi, že chtěl zúročit vizuál, který vytvořil pro reklamy na Prada Candy. V krátkometrážní reklamě na parfém je to pasující. V celovečerním filmu pro mě ne. Celkově jakoby se Anderson nechal unést formální stránkou svého filmu a pod tím vším pozlátkem se nachází překvapivě prázdný a chladný obsah. Závěrečné vyjádření stesku po civilizovanějších dobách to nezachrání.
          5 – Absence mikrosvěta. Překvapivě. Jelikož už z názvu by se dalo čekat, že se příběh bude odehrávat v hotelu, což by bylo typické. Není tomu tak a hotel hraje ve filmu jen nepatrnou roli. Příběh je roztahán po celém státě Zubrowka, který se už za mikrosvět považovat nedá.

          The-Grand-Budapest-Hotel-4Kaptiola čtvrtá – ZHODNOCENÍ
          Z toho, co činilo Wesovo dílo typickým, tak zbyl jen pouhý stín. Nejvíc mě ale zamrzela ona změna nálady filmu. Je to první Wesův film, který je v celkovém vyznění smutný. Čekal jsem až na druhé zhlédnutí, jestli nezměním názor. Nezměním. Napodruhé se ale dostavilo něco, co jsem vůbec nečekal a v co jsem doufal, že se nikdy nestane. Wesův film mě nudil. Jeho filmy jsou pro mě svým optimismem a pohodou nekonečným zdrojem zábavy. Tedy až do teď. Při GBH jsem se několikrát díval na hodiny, kolik ještě zbývá času do konce.
          On to není špatný film, to by Wes zřejmě natočit nedokázal. Očekávám od něj ale zkrátka něco úplně jiného. To, proč jsem si jeho tvorbu zamiloval, v GBH chybí a jsou zde přítomny aspekty, kvůli kterým bych si jeho tvorbu asi neoblíbil. Přičítám to tomu, že chtěl být konečně více doceněn. To se povedlo a film slaví u nás i v US kinech úspěch. Přeju mu to, protože si to zaslouží, ale už se těším na odevšud přicházející vzdechy obdivu, jak je ten Wes úžasný režisér a umělec od lidí, kteří do teď o jeho existenci neměli ani potuchy. Váš názor na film bude tedy asi záležet na tom, jaký máte vztah k Wesově předchozí tvorbě. A jelikož pro většinu lidí bude GHB filmem prvním, pravděpodobně se jim bude líbit, protože v porovnání se současnou kinematografií je to stále úplně něco jiného a Wesovo hračičkářství je stále patrné, jen dostalo přístupnější podobu. Bude to zřejmě doposud nejúspěšnější film Wesovy kariéry, čemuž odpovídá i hodnocení na filmových databázích. Je mi to moc líto, ale u mě tentokrát Wes Anderson nepochodil.
          -SMU-