Godzilla 2014 review 2

godzilla_2Hned na úvod upřímně prohlásím, že nová Godzilla mě nechávala vcelku chladným. Nejsem fanoušek Kaiju, ani v přeplácaném americkém zpracování ve stylu Transformers a Pacific Rim, které mi je naopak protivné. Godzillu vnímám spíše jako ztělesnění strachu z atomové energie a atomových zbraní než bezduchou zábavu, jak byla ukázána v původním japonském snímku z roku 1954. Režisér Gerreth Edwarts se sice snímkem Monsters (2010) zapsal do povědomí a to velice kladně. Monsters ale natáčel za vlastní peníze a efekty si dělal doma sám na počítači, teď dostal poprvé možnost natočit blockbuster s velikým rozpočtem. To mohlo zavánět těžkým úletem a přeceněním vlastních sil a schopností. Takže jsem původně nic nečekal a ani slabé obsazení sálu mě proti tomu názoru moc neodrazovalo.
Než se stačíme v úvodu rozkoukat a ocenit, že se vrací na velká plátna Juliette Binoche a Bryan Cranston ukazuje, že zahraje cokoliv naprosto přirozeně, už přebírají hlavní part mladší. Aaron Taylor-Johnson dokazuje, že on je budoucí hvězda filmového nebe a Elizabeth Olsen, konečně vystupující ze stínu svých starších sester, je přesně tak hezká a herecky zdatná, aby potěšila oko a nerušila film. A dva herecky zkušení matadoři, zlomený Ken Watanabe upínající se k jediné naději a David Strathairn, který se svou rozhodností snaží zabránit nejhoršímu, jsou zde vlastně jen v roli statistů. Abych byl přesný, od objevení se monstra jsou už všichni lidé pouhý kompars. Protože od té chvíle se objevuje doslova přírodní síla.
Ale to neznamená, že od té doby je na plátně jen Godzilla. Edwarts přesně vystihl atmosféru filmu a dávkuje nám záběry na to, kvůli čemu jsme přišli do kina, velice skromně. Stejně jako v reálu se ukazují spíš jen důsledky katastrofy, než její příčina. Občas se vyskytující roztřesená kamera z vlastního pohledu neruší a je tady jen proto, abychom pochopili, že je lepší prostě utíkat a zachránit si krk, než riskovat. Krátké ukázky ničivosti a naprosté nevšímavosti monster vůči městům jen zvýší očekávání. To vše jen proto, abychom se doslova těšili na závěrečné finále.
Tady se totiž ukázalo, co je to zábavný letní film. Bitva monster uprostřed města, před kterou všichni prchají, je přesně to, co chce každý kluk vidět. Nejen vidět, ale s otevřenou pusou na to koukat a sem tam pronést něco jako páni. A protože je v každém z nás malý kluk, ani já nevydržel a v jeden okamžik jsem doslova vykřikl nadšením. Protože tohle je Godzilla, tohle je nezastavitelný obrovský netvor, pro kterého jsou nejničivější lidské zbraně jen otravná nepříjemnost.
Spoustu odkazů na původní film potěší, stejně jako malé pomrknutí na Jurský Park. A to i přesto, že na rozdíl od amerického zpracování od Emmericha, Godzilla není dinosaurus, ale krásně narostlé monstrum a ztělesnění přírodní síly. Až na malé zaškobrtnutí na konci dokázal Edwarts kočírovat film bez problémů, budovat náladu, střídat spektakulární záběry s roztřesenou kamerou a náznaky. Vůbec by mi nevadilo natáhnout úvod filmu o půlhodinu, jen abych se lépe sžil s postavami, ale na to se v takových filmech nehraje. Jsem filmem upřímně nadšen a chtěl bych všem doporučit.

-MIL-

    Příspěvek byl publikován v rubrice Review a jeho autorem je Mirek Jasek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.