Godzilla 2014 review 1

godzilla_1Na úvod trocha užitečné historie. První Godzilla vznikla v roce 1954, tedy 9 let po svržení atomové bomby na Hirošimu. Je to film v podstatě katastrofický, vyjadřující obavy Japonců z jaderné hrozby. Radioaktivní monstrum je zde výsledkem testů nukleárních zbraní a představuje čistě zápornou postavu ničící vše, co se jí připlete do cesty. V pozdějších pojetích se tvůrcům jevilo jako atraktivní postavit proti Godzille jiná monstra ohrožujícím svět a téma se tím posunulo do umělecky pokleslejších vod. Tento žánr, kdy proti sobě stojí více monster, se nazývá Kaiju Eiga. Tím se z Godzilly stala kladná postava a popkulturní fenomén.
Režie nové Godzilly se chopil anglický režisér Gareth Edwards. Před časem zaujal svou prvotinou „Monsters“, kterou natočil prakticky s nulovým rozpočtem (efekty si dělal sám doma na počítači). Film byl Godzille tematicky velmi podobný. Popisoval cestu dvou lidí napříč zakázanou zónou, ve které se vyskytují obrovská monstra. Před okázalými efekty kladl důraz především na atmosféru. Výběr režiséra tedy docela logický, byť značně odvážný. Nikdo totiž nemohl předem vědět, jak Gareth s malinko větším rozpočtem, než měl k dispozici na „Monsters“, naloží. Nutno říct, že se částkou 160 milionů dolarů nenechal unést a zachoval si svůj osobitý styl. Garethova Godzilla se na rozdíl od Emmerichovy verze z roku 1998, která byla čistě Godzillou po americku a v Japonsku byla úplně zavrhnuta, vrací k japonské tradici. Je natočena s velkou úctou k japonským předchůdcům a velmi zručně kombinuje oba godzillí žánry. Zpočátku, kdy vyjadřuje obavy z nové atomové hrozby a reflektuje nedávné události fukušimské elektrárny, silně připomíná první film z roku 1954. Zhruba od poloviny se pak stává čistým Kaiju Eiga. Edwards se ukázal být režisérem velmi odvážným a drzým. To, že ve své prvotině ukazoval monstra jen zřídka, se mohlo zdát jako důsledek nízkého rozpočtu. V Godzille, kde už ho rozpočet trápit nemusí, dělá ale v podstatě to samé a dá se to tedy považovat za jeho styl. Kdykoli se ve filmu objeví monstrum, je převážně snímáno jakoby z pohledu člověka, který se ocitl v blízkosti, a když už to vypadá, že dojde na souboj monster, kamera se raději odvrátí jinam. Jsme tedy častěji spíše svědky následků příčin, které nevidíme. Dávkování záběrů na monstra je tedy dost drzé, ale velmi důmyslné. Napíná diváka na závěrečný souboj, který opravdu stojí za to. Gareth tedy radši před efektními atrakcemi klade opět důraz na tvorbu silné atmosféry lidské bezmoci jakkoli ovlivnit rozběhlé dění. Jeho film je paradoxní v tom, že přestože hlavními tvůrci událostí jsou jednoznačně monstra, na plátně vidíme většinu času postavy lidské. Ty ale využívá jen k tomu, aby diváka vtáhl do centra dění, do kterého ale lidské postavy nejsou schopny nijak zasáhnout, veškeré snahy vycházejí naprázdno a většinou situaci ještě zhorší. Tento koncept nesoucí poselství, že když si příroda usmyslí, člověk nic nezmůže a celkový důraz na přírodu je dost blízko práci režiséra Terrence Malicka. Formálně ale film připomíná spíš dílo Stevena Spielberga, který je i Edwardsovým velkým vzorem. Ve filmu se dají nalézt scény inspirované Jurským parkem i Válkou světů, aniž by byly doslovnou citací nebo vykrádáním svých vzorů. Celkový pocit z filmu jsem měl velmi podobný jako právě z Jurského parku. Edwards naservíroval i několik velmi působivých, monumentálních scén, které fungují obdobně, jako když se před lety na plátně poprvé objevil brachiosaurus okusující listy ze stromu.
Dle mého názoru je Godzilla vynikající film, který má v rámci svého žánru i nezvykle hlubokou myšlenku. Je to blockbuster, jaký tady už dlouho nebyl. Ti, kteří přišli do kontaktu pouze s Emmerichovou Godzillou nebo očekávají zběsilé filmové tempo či plejádu CGI efektů ala „Pacific Rim“ ale nebudou zřejmě příliš nadšení….. nevadí Gareth Edwards je můj nový hrdina.

-SMU-

    Příspěvek byl publikován v rubrice Review a jeho autorem je Mirek Jasek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.